Dětem z „děcáků“ pomůže adopce na blízko

„Podporuj mě“, aneb „Adopce na blízko“, je projekt, s nímž přichází občanské sdružení Dejme dětem šanci a jenž trochu navazuje na program „adopce na dálku“, který se u nás objevil koncem 90. let. Akce vyhlášená mimo jiné Katolickou charitou byla zaměřena na podporu dětí v afrických zemích a brzy získala pozornost a sympatie řady lidí, kteří začali určitou finanční částkou podporovat nějaké konkrétní dítě, například v Ugandě.

Peníze z projektu Adopce na dálku jsou určeny dětem opuštěným nebo z chudých rodin, jež nemají prostředky na jejich výchovu a vzdělání. Takové děti však jsou i u nás, jen vyrůstají v dětských domovech a o jejich prvotní hmotné potřeby je postaráno.

Daleká inspirace, blízká pomoc

Ročně však u nás opouští brány dětských domovů na 160 dětí a asi 35 procent z nich končí zpět u svých biologických rodičů, jimž byly státem odebrány. Nemají prostě kam jít. Když jim nikdo nepodá pomocnou ruku, často skončí na ulici. Přitom, pokud se k těmto dětem dostane pomoc včas, jsou schopny zahájit vlastní samostatný život, nejprve profesní a později i rodinný.

Občanské sdružení Dejme dětem šanci, které pomáhá dětem z dětských domovů, založilo nedávno projekt „Adopce na blízko“, v jehož rámci zájemci poskytují na účet konkrétního dítěte finanční prostředky, jež mu při odchodu z dětského domova umožní zahájit samostatný život. Nyní se sdružení rozhodlo udělit každému, kdo se zaváže k dlouhodobé finanční podpoře dítěte, certifikát Zodpovědný člověk. Získají je zpětně i lidé, kteří již nějaké dítě podporují.

Michaela Chovancová, ředitelka Dejme dětem šanci, řekla Deníku:

Dáváme peníze i patrony

S ředitelkou o. s. Dejme dětem šanci Michaelou Chovancovou jsme hovořilio významu projektu Adopce na blízko.

Kdo vlastně přišel s nápadem na projekt Zodpovědný člověk a co bylo přitom inspirací?

Přiznám se, že s nápadem jsem přišla já a inspirovala mě Adopce na dálku, což je projekt pomoci dětem z rozvojových zemí. Když se tento projekt rozjížděl, tak byl velice populární, mluvilo se o něm v televizi, psalo v novinách, známé osobnosti vyprávěli, jak adoptovali dítě z Ugandy. To jsme sice já neudělala, ale napadlo mě, že by se vlastně stejnou formou dalo pomáhat dětem v Čechách. Ty to potřebují stejně jako děti v Africe a pro zájemce, je to možná přitažlivější, protože hlavní, co je láká, je ta konkrétnost, pomoc konkrétnímu dítěti. A to je přeci jednodušší tady doma.

Kdy projekt začal fungovat?

Nosila jsem jej v hlavě dost dlouho, ale teprve, když se mi k mým třem dětem narodilo ještě další, tak jsem se rozhodla změnit život i jinak a od práce s realitami jsem se dostala k této činnosti k pomoci dětem v dětských domovech. Občanské sdružení bylo založeno v únoru 2011 a za ten rok jsme už dokázali pomoci řadě dětí. Byla to například akce Splněná přání dětí z dětských domovů. Tento projekt jsme zahájili v květnu 2011 a po sedmi měsících již máme první lidi, kteří se zavázali dlouhodobě finančně podporovat nějaké dítě z dětského domova.

Tady v republice je snazší možnost kontaktu s konkrétním dítětem, nabízíte ji?

Ne, zpočátku jsme ji nabízeli, ale lidé se vesměs bojí závazku, že by ty děti musely občas vídat. Tak dnes nabízíme možnost podpory bez kontaktu s dítětem a už máme prvních 14 lidí, kteří se zavázali k dlouhodobé finanční pomoci.

Jak to funguje v praxi. Poukazují dárci své peníze přímo na konto konkrétního dítěte?

Ne. Sice byla taková má prvotní představa, ale byla jsem poučena, že zákonnými zástupci dětí stále zůstávají jejich biologičtí rodiče a ti ačkoliv se třeba léta o dítě nezajímali okamžitě „zavětří“, když zjistí, že se někde na jméno dítěte hromadí peníze a náhle se stanou jeho nejlepšími kamarády. Snažíme se ochránit peníze dárců, a proto máme na projekt separátní účet, z něhož jsou peníze stoprocentně věnovány dětem. Nenecháváme si nic, ani těch pět procent, která bychom mohli. Místo toho máme oddělený provozní účet, na nějž přicházejí peníze od našich sponzorů. Na tom účtu pro děti, má každé dítě svůj variabilní symbol a peníze na účtě mu zůstávají až do doby, kdy opouští dětský domov.

Děti tedy nedostávají peníze průběžně, ale až na konci svého pobytu v domově?

Přesně tak, ony je totiž až tehdy potřebují: když jsou v domově, tak je o ně materiálně postaráno, to platí stát. Ale když odcházejí, tak mohou odejít maximálně s 15 tisíci a to je na založení nové existence málo.

Možnost kontaktu dárců s dětmi jste zcela zavrhli?

Ne, ale je to oddělený projekt, který naopak počítá s lidmi, kteří stojí o takové kontakty a třeba nemohou tolik dětem pomáhat finančně. Těmto lidem se říká patroni. Oba projekty se ale mohou prolínat.

Jak je to se lhůtami smluv na podporu dětí?

Smlouva se podepisuje minimálně na rok, ale má výpovědní lhůtu kdyby se ten člověk dostal do finančních nesnází, může smlouvu vypovědět. V ideálním případě by jeden člověk měl dítě podporovat až do jeho odchodu z dětského domova.

Máte už nějakou spolupráci s pražskými dětskými domovy?

Ano, se dvěma a už máme dokonce i jedno podporované dítě, zatím jen finančně podporuje jej Češka, která dlouhodobě žije v zahraničí.